Bubeníci, bicmeni...Tluče bubeníček, tluče na buben... Během posledních dvou měsíců hrála Maria Scare pět koncertů. Jednou bez bicích (viz "Skok do šířky") a další čtyři vystoupení byla se třemi různými bouchači. Důvod je zřejmý - nemáme bubeníka (viz "Úvodní stránka") a najít nového není nic jednoduchého. Poslední koncert s Modrákem jsme hráli ve Stromovce a kdybychom tušili, že je poslední, tak jsme si to užili víc. Bylo pěkné počasí, hezké prostředí, navíc o prázdninách - a přesto si tam našlo cestu jen pár diváků... A tak i to hraní za moc nestálo. Další akcí byl narychlo domluvený koncert s kapelou Lokomotiva Planet v Černošicích. Původně s ní měla hrát Pumpa, ale kvůli problémům bylo nutné sehnat narychlo záskok. A to jsme byli my. Jenže Modrák na vystoupení nedorazil, ani nezavolal - a od té doby už s námi nehraje (viz "Zákoník práce"). Protože však hrát v Černošicích bylo nutné, domluvili jsme se s bubeníkem Lokomotivy; a ten skutečně po skončení bloku vlastní kapely zahrál s Maria Scare další hodinu. A na to, že nás nikdy neslyšel a vlastně ani nevěděl, co a jak hrajeme, hrál Honza Martinek velmi dobře! Asi bychom ho brali jako nového stálého bubeníka - ale hraje ještě ve třech kapelách. Což je obvyklý problém dobrých bubeníků. Narychlo bylo tedy nutné najít někoho jiného aspoň na nejbližší akci, což byly Petrovy narozeniny (viz "Koláčová slavnost"). A protože se to rychle blížilo a nám se nechtělo hledat a zkoušet někoho neznámého, spojili jsme se s osvědčenou kvalitou - Vendy Švábem ex. (Všechny slavné i neslavné kapely, ve kterých hrál, hraje, nebo bude hrát, jsou nahrazeny slovem "ex", protože jmený výčet by zabral příliš místa). Vyplatilo se.