SantaKain, prosinec 2001 Jak tak rok sešel s rokem - a my s ním - přišel čas koncertu Vánočního. Pro Maria Scare to bylo završení podzimní žižkovské šňůry, konané na ose Kain-Guru-Kain a zakončené samozřejmě v Kainu. Již ze zmiňovaných alokací koncertů je logické, že by skupina mohla opustit svoji zavedenou značku "malešickej bigbít" a přejít na něco aktuálnějšího, třeba "žižkovská merenda". Ostatně i místo nynějšího sedícího slona by se dal najít symbol víc odpovídající současnosti - třeba tři Cikáni (pokud možno všichni sedící). To je ale spíš záležitost pro skupinového grafika a reklamní radu Maria Scare. Už při příchodu do klubu bylo jasné, že se děje něco mimořádného: nepodával se jen uvítací Svenssonův drink (tedy obvyklý vánoční nápoj Maria Scare), ale i osobní dárkový balíček obsahující například nádherné originální realistické miniaturní plastiky. Začátek koncertu ukázal nejen první průlom Maria Scare do oblasti audiovize (krásné spojení předem nahrané hudby s obrazem a jeho nenásilné propojení na živou hudbu), ale osvědčil i předvídavost členů na správné načasování jednotlivých součástí koncertu. Začínalo se totiž reprodukovanými tyrolskými koledami hranými komorním lidovým dechovým orchestrem, které upoutaly zaslouženou pozornost. Z jedné z nich přímo přešla podle plánu Maria Scare do živého hraní a to asi deset vteřin po výstupu jednoho z posluchačů, který důrazně prohlásil že na pódium hodí půllitr, jestli bude muset poslouchat ještě další takovou německou sračku. To už se ale rozjel naplno třičtvrtěhodinový proud písní ze vzdálenější i nedávnější minulosti skupiny, tentokrát ovšem v někdy nezvyklém podání s vloženými improvizacemi, sóly či mezihrami. Na dřívějších koncertech by šlo o polovinu vystoupení, tentokrát o zajímavý prolog dalšího dění. Touto dobou také začaly slabší povahy vracet uvítací dárek. Skončením prvního bloku hudby nezačínala přestávka, nýbrž folková kulturní vložka. Petr Otec Zakladatel zahrál několik písní z období dřevních začátků Maria Scare a v jednu chvíli bylo možno slyšet dokonce oba Fotry Zakladatele zazpívat společně. Pikantní byl jednak výběr písně (Kariéra), která má nostalgický text pojednávající o odcházejícím mládí a kterou napsali oba někdejší folkoví duaři ve svých dvaceti letech, jednak také skutečnost, že v Maria Scare teď zpívá kdekdo, jen tito dva kytaristé ne... Produkce měla ovšem nebývale pozitivní ohlas - koneckonců kde jinde by teď bylo možné slyšet starou Mařenu? Po takto vyplněné přestávce následoval blok nových písní, které by se daly popsat snad jediným slovem:...ale kterým? Každopádně je vidět, že nápadů mají členové skupiny stále dost, rytmy bývají na doby sudé (což ocenili zejména tanečníci, kterých bylo tentokrát nebývale) a refrény se dokonce dají zpívat s kapelou. Nový repertoár, pečlivě v utajení nacvičený k premiéře na tomto koncertě, zapadá sice částečně do soundu starších písní, ale jde přecijen o modernější pojetí rocku. Těžko ovšem popisovat: nejlépe je zajít na příští koncert Maria Scare a nebo počkat na nové album či demáč, které by snad - jak bylo možno slyšet v kuloárech - měla skupina nahrávat v létě. (V Kainu jsou kuloáry hned vedle pisoárů; zde také touto dobou slabší žaludky vracely uvítací nápoj).Santa Opět bez přestávky se pokračovalo největšími hity skupiny, zase v nezvyklých úpravách, na konci koncertu dokonce podpořených tahací harmonikou Dr. Kšády. Zajímavých momentů bylo za celý koncert jistě několik (koneckonců tím je i sám fakt, že se hrálo přes tři hodiny bez přestávky), ale určitě jedním z nich bylo purpleovské klávesové sólo na harmoniku. Jinak harmonika dotvářela zvuk především v pomalých písních, kterým dodala nostalgický nádech známý i z alba Best Off, kde se o to ostatně též staral pan doktor. A propos zvuk: byl tentokrát vynikající nejen podle názoru Mirka a Jirky, ale chvála (padající na bedra jednak majiteli aparatury a jednak zvukaři) se ozývala prakticky od každého. Je vidět, že se v Kainu opravdu o kvalitu produkce starají. Nejradši by Maria Scare vyhlásila tento klub za svůj domovský, ale nemůže kvůli drobné nesrovnalosti; přece koho by z domova vyhazovali ve čtyři ráno a ještě navíc v době, kdy se mu chce nejvíc spát?!