Rock for PeopleRock for People - Čelisti 4 Jak je jasné z nadpisu, pro členy Maria Scare bylo velkým potěšením stát se předkapelou slavné čtveřice z Apocalypticy, která měla být největší hvězdou festivalu. Ale vše začalo o něco dřív. Podle zkušenosti znalců jsme měli cestu k pódiu najít lehce buď podle zbytků z blitků, nebo táhnoucích se davů - ale chyba lávky. Město bylo pečlivě uklizeno, davy táhly všemi směry a navíc dvě scény byly od sebe docela daleko. Takže jsme trochu bloudili - i díky tomu, že někteří pořadatelé netušili, kterou stejdž vlastně hlídají. (Zato se dali lehce přemluvit, aby nás pustili bez akreditace, takže jsme se pro začátek zbavili zdržující povinnosti). Že jsme přijeli poněkud později ale nikomu nevadilo, protože už první kapela, otvírající páteční program, začínala se čtvrthodinovým zpožděním! Nebylo to ovšem chybou skupiny, nýbrž díky zvláštnímu tahu pořadatelů, kteří nám předkapelám přidělili navíc další zvláštní předpředkapelu... Maria Scare začínala ještě před polednem pro několik stovek bloumajících probouzivších se návštěvníků festivalu a zpočátku to vypadalo, že mnoho pamětníků zlatých časů hard rocku mezi nimi není. On ani zvuk nebyl nic moc; v zájmu rychlejšího průběhu akce jsme zkrátili zvukovou zkoušku na minimum, předpokládaje, že případné problémy vyřeší zvukař během hraní. A tím jsme si sami způsobili téměř hororové chvilky - během hraní jsme se navzájem neslyšeli! Zvukař možná skutečně nějaké problémy řešil, ale bohužel ne naše. Jediná chvíle, kdy se dala postřehnout jeho činnost, bylo pečlivé stahování hlasitosti Petrovy kytary při sólech. No, nás to ale zas až tolik neomezovalo. Po chvíli se našlo i pár fanoušků, které naše muzika zaujala a na konci vystoupení se pod pódiem vytvořilo dokonce i lehké srocení davu. To totiž Jíra před pódium pohodil pár našich CD Best Off. Bylo i pár hrozičů (to byli ti, na které se cédéčko nedostalo). Po nás nastoupila další kapela, potom zase a zase a festival pokračoval svým tempem až k večerním vrcholům. Pozdějším vystupujícím se zvuk postupně zlepšoval a tak se zdá, že i zvukař se dostával během času do formy. Pro nás bylo vystoupení i přes problémy úspěšné, koneckonců jsme byli jedna z mála kapel, na kterou pořadatelé neukazovali, aby už končila. A navíc jsme si vyzkoušeli, jak bleskově vydat CD. Od nápadu - nahrát u příležitosti Rock For People pár nových písniček - do distribuce CD na festivalu a v hudebních časopisech, neuběhl ani měsíc. A do toho času se muselo vměstnat nahrávání, míchání a mastering hudby, vylisování CD a výroba jejich obalu! Ani nepamatuji, kdy naposledy jsme vydávali pět tisíc nahrávek najednou a ty byly byly během pár dní pryč. (Tedy, vlastně CD vydali pořadatelé Rock For People, my na něm máme jen dvě písně ze šestnácti... Ale to ostatní je pravda!) Příště by se nám na festivalu lépe hrálo později, anebo na pódiu obráceném jiným směrem než na východ. Takhle jsme si v pražících paprscích stoupajícího slunce připadali jako Ray Charles... Ale zaplať búch, zas lepší, než kdyby pršelo.

Víťa Sobotka